Svatyně boha Glanise a mateřských božstev s léčivým pramenem byla základem salluvijského oppida a pozdějšího římského města Glanum.
Jedna z nejvýznamnějších svatyní byla postavena na území keltsko-ligurského kmene Glanů (zřejmě z kmene Salyes 
). Její počátky jsou zřejmě ze 4. st. př. n. l. a byla využívána i v době římské až do 3. st. n. l., kdy zde bylo poutní místo a lázně. Původní svatyně byla zasvěcena zřejmě mateřským bohyním nebo bohyni a bohu Glanovi . U pramene byla do skály vytesána cisterna, do které se sestupovalo po kamenných schodech.
V polovině 2. st. př. n. l. zde byla vybudována svatyně, jejíž nadzemní část byla dřevěná, základy a ozdobné prvky byly kamenné. Byla zde bohatá malířská a plastická výzdoba. Svatyně a cesta byly zřejmě zdoběny sochami héroů a bohů podobně jako v Entremontu . V areálu svatyně byly nalezeny lidské lebky, které byly původně zavěšeny na stěnách nebo sloupech.
Nalezené nápisy dokládají uctívání bohů s vazbami na zdraví, Slunce a zásvětí, např. Belenus, Epona, Apollón.